Resumé

Diplomová práce se věnuje zkoumání uměleckých kategorií času a prostoru v poezii Mariny Ivanovny Cvetajevové napsané v letech 1908 – 1925.

Cíle práce
Cílem práce je obecná charakteristika a klasifikace hlavních způsobů zobrazení času a prostoru v lyrice zkoumaného období, stanovení role, kterou dané kategorie hrají ve výstavbě kompozice jednotlivých děl, a vytvoření celistvého obrazu o uměleckém světě M. Cvetajevové.

Předmět práce
Předmětem našeho zkoumání je lyrická poezie M. Cvetajevové napsaná v letech 1908 – 1925. Tvorbu M. Cvetajevové jsme chronologicky rozdělili na tři období:

1. 
   Raná tvorba (1908 – 1914), kam řadíme dětskou a jinošskou poezii M. I. Cvetajevové, kterou představují zejména sbírky Вечерний альбом (Večerní album) (1910) a Волшебный фонарь (Kouzelná lucerna) (1912);
   
2. 
   Borisoglebské období (1914 – 1922), které svůj název získalo podle moskevské adresy, na které Marina Cvetajevová v daném období žila (Borisoglebská ulice, dům č. 6, Moskva). Do tohoto období patří sborník Версты (Versty) (1922), cykly Стихи о Москве (Verše o Moskvě) (1916), Бессонница (Nespavost) (1916), Комедьянт (Komediant) (1918 – 1919) aj.
   
3. 
   Pražské období (1922 – 1925), kam řadíme básně M. Cvetajevové napsané po emigraci do Prahy. Částečně jsme prozkoumali cykly Провода (Telegrafní dráty) (1923), Поэт (Básník) (1923) a další.
   

Podotýkáme, že práce se věnuje pouze vybraným lyrickým básním zkoumaného období, které v celém rozsahu zahrnuje na tisíc děl. Téma naší práce nabízí široké pole zkoumání a řada básní, dramat a lyrických poém zkoumaného období se z úsporných důvodů nestala předmětem naší práce.

Struktura práce

Práce se skládá z pěti kapitol. První kapitola je věnována stručné charakteristice uměleckých kategorií času a prostoru. Ostatní kapitoly se zabývají analýzou obrazů času a prostoru v lyrických básních M. Cvetajevové, které byly napsány ve zkoumaném období.

Stručný obsah jednotlivých kapitol

1. 
   V první kapitole diplomové práce charakterizujeme termín chronotop, který do literární vědy uvedl M. M. Bachtin. Chronotop (tedy souvztah časových a prostorových relací) určuje žánrové modifikace literárního díla.
   

Umělecký prostor a umělecký čas utvářejí obraz uměleckého světa, představují základ syžetu a nabývají symbolický charakter v podobě leitmotivů, což je charakteristické zejména pro lyriku. V lyrické poezii není třeba vytvářet konkrétní prostorové obrazy, jelikož v lyrice není podstatná detailní představa o obrazu světa, důležité je vyjádření vlastních pocitů a myšlenek. Hlavním typem prostoru lyrické poezie je proto vnitřní psychologický prostor (vědomí) lyrického já.

V první kapitole také klasifikujeme časoprostorové obrazy poezie M. Cvetajevové, při

emž rozlišujeme tyto základní typy: konkrétní, psychologické, metafyzické a mytologické.

2. 
   Druhá kapitola je věnována analýze časoprostorových obrazů rané lyriky M. Cvetajevové (1908 – 1914).
   

Po důsledné analýze vybraných básní ze sbírek Вечерний альбом (Ve

erní album) a Волшебный фонарь (Kouzelná lucerna) jsme došli k závěru, že hlavním tématem daného období je dětství. Prostor uměleckého světa je rozdělen na dvě části – svět dětí a svět dospělých. V dílech je vytvářena koncepce dvou světů, která vychází ze symbolismu. Svět dětství je podle lyrické hrdinky ideálním kouzelným světem, ve kterém jsou hlavnímu časovému obrazu (čas dětství) podřízeny veškeré prostorové obrazy. Čas a prostor jsou viděny prizmatem dětského chápání. Čas v dětském světě neplyne, čas je nehybný. Skute

ný prostor má tu vlastnost, že se může rozpínat do nekone

na nebo se naopak smršťovat, splývat s psychologickým prostorem lyrického subjektu, a také se transformovat (například proměna pohovky na loď (Первое путешествие) či přeměna kůlny na zámek (Бежит тропинка с бугорка).

Zabýváme se také koncepcí života a smrti v rané tvorbě Cvetajevové. Zde je časoprostor též rozdělen na dvě části (před smrtí a po ní). Pozorujeme, jak se s postupem času ve vědomí lyrické hrdinky M. Cvetajevové mění vnímání života a smrti.

Smrt je ze začátku v souladu s tradi

ním křesťanským chápáním vnímána jako zbavení se pozemských útrap a neklidu a posmrtný svět jako místo vyšších hodnot.

Avšak později probíhá přehodnocení původní koncepce a objevuje se motiv kategorického odmítnutí smrti.

3. 
   Ve třetí kapitole zkoumáme lyriku M. Cvetajevové borisoglebského období (1914 – 1922). Během našeho zkoumání jsme došli k závěru, že toto období je charakteristické častým užíváním konkrétních časoprostorových obrazů. V básních jsou uvedena konkrétní data, která jsou spojena s reálnými historickými událostmi (První světová válka, Říjnová revoluce a občanská válka v Rusku) a konkrétní geografické souřadnice (Rusko, Moskva a jiná města, konkrétní ulice a místa v Moskvě, názvy oblastí a řek).
   

Cvetajevová nepřijala revoluci a za ní následující novou éru. Staví do opozice starý svět (Rusko před revolucí) a svět nový (Rusko po revoluci). Činí tak na základě minulých historických událostí, jako například Velké francouzské revoluce či reforem Petra I., které také znamenaly konec určité éry.

Zároveň je třeba poznamenat, že i v tomto období je v tvorbě autorky zachována koncepce dvou světů, jejíž počátky jsme odhalili už v raných básních Cvetajevové. Zatímco dříve byl ideálním světem s pozitivní charakteristikou svět dětství, v lyrice borisoglebského období je ideálním svět poetický, tedy vnitřní lyrický svět básníka.

Dítě a básník si jsou podle Cvetajevové blízcí, protože oba mají schopnost transformovat viditelný svět na svět nadpozemský prostřednictvím své fantazie. Už samotné vědomí básníka (nebo dítěte) je hraničním prostorem na pomezí světa reálného a nadpozemského, světa vyšších hodnot, kam vždy směřuje lyrické já Cvetajevové. Daný model uměleckého obrazu zkoumáme na příkladu básně Чердачный дворец мой, дворцовый чердак.

V jednotlivých kapitolách se zabýváme také obrazy biografického času, které určují chronotop lyrického já (dětství, dospívání, jinošství, mladí a stáří), kalendářního času (názvy ročních období, měsíců, dní v týdnu) a obrazy času během jednoho dne (den, noc, hodina). Všem těmto obrazům je vlastní kontakt s psychologickým prostorem lyrické hrdinky. Například v cyklu Бессонница (Nespavost) (1916) je noc zobrazena zvláštním časovým úsekem, který se blíží k věčnosti. V noci má lyrická hrdinka schopnost zvláštního vidění světa a získává přístup do světa nadpozemského (metafyzický prostor), který se nachází za hranicemi světa reálného. Jsme svědky prolínání tří typů časoprostorových obrazů.

4. 
   Čtvrtá kapitola popisuje obecnou koncepci prostoru v uměleckém světě M. Cvetajevové z filozofického hlediska (v borisoglebském a pražském období).
   

Na základě analyzovaných básní rozvíjíme myšlenku o různorodosti uměleckého světa M. Cvetajevové, který je vždy rozdělen na dva světy, jež jsou spolu v neustálém konfliktu. Jeden z těchto světů je vždy charakterizován negativně – je to svět reálný, viditelný, povrchní a pozemský, ve kterém se lyrická hrdinka nachází (proti své vůli). Proti němu stojí neviditelný svět vyšších hodnot, jediný opravdový svět, do kterého se lyrická hrdinka neustále snaží dostat. Každý svět má své zákony a pořádky a také své znázornění prostoru a času.

Pozemský prostor a čas reálného světa lyrická hrdinka vždy odmítá. Čas je pro ni vždy nevraživý, protože má limitující hranice – je rozdělen na konkrétní jednotky: rok, měsíc, týden, den a noc atd. Pozemský čas také tvoří bariéru mezi lyrickou hrdinkou a jejími adresáty. To samé se týká také prostoru, který také hrdiny rozděluje, nicméně prostor lyrická hrdinka upřednostňuje, neboť ve formě „dálava“ nepodléhá členění.

Jedinou opravdovou formou času je tedy věčnost a jedinou formou prostoru je nekonečno. Cvetajevová nepřijímá existující zákony prostoru a času, vzdoruje jim, pokouší se o jejich destrukci, přičemž se snaží dostat se za jejich hranice. Takový přechod z jednoho prostoru (nebo času) do jiného se může uskutečnit (jak jsme již zmínili) díky dětství, poetickému vědomí, smrti, noci, rozhrnutí opony v divadle aj.

5. 
   V páté a poslední kapitole naší diplomové práce zkoumáme mytologické obrazy pražského období tvorby M. Cvetajevové na příkladu děl věnovaných antickým řeckým mytologickým hrdinkám (cykly Федра (Faidra), Ариадна (Ariadna), báseň Эвридика – Орфею).
   

Cvetajevová prostřednictvím obrazů těchto hrdinek posuzuje nejrůznější pojmy, jako jsou například život a smrt, láska a žárlivost, setkání a lou

ení apod. Díky mytologickým obrazům se rozšiřuje sémantický prostor děl M. Cvetajevové a také celkový prostor jejího lyrického světa.

Ve druhé části páté kapitoly se zabýváme obrazem Prahy na základě básní Прага (Praha) a Пражский рыцарь (Pražský rytíř). V těchto básních je Praha představena jako pohádkové mytologické město, které se nachází za hranicemi pozemského prostoru (nebo na hranici prostoru pozemského a nadpozemského). Vltava je přirovnávána k Léthé, čas má svým uspořádáním blízko k věčnosti. V tragédiích Faidry, Ariadny a Euridiky spojuje M. Cvetajevová všechny tragedie (všech žen), které se kdy na světě staly. Stejně jako se v obraze Prahy spojuje mýtus a skutečnost, ztělesňuje se zde představa o nadpozemském světě. Syžety básní tedy obsahují mytologický čas, který je vystavěn na principu současnosti a paralelnosti všech událostí na světě zároveň a existence „všeho ve všem“ (podle A. F. Loseva). Prostor je také vykládán prostřednictvím mytologického času.

Domníváme se, že právě nepřijetí pozemského prostoru a času a snaha o jejich překročení vzbuzuje zájem M. Cvetajevové o mytologický chronotop. Mytologické představy o prostoru a čase jsou nejbližší ideálnímu (v chápání M. Cvetajevové) časoprostorovému modelu uměleckého světa – světa, ve kterém čas existuje ve formě věčnosti, a v němž neexistují žádné váhy ani míry.

V závěru diplomové práce stručně shrnujeme hlavní výsledky našeho výzkumu, zmiňujeme závěry, ke kterým jsme dospěli, uvádíme klasifikaci a charakteristiku časoprostorových obrazů lyriky Mariny Cvetajevové.

<предыдущая страница | следующая страница>